V případě Honzova pokoje tady nebyl problém vyloženě zásadní, ale chyby bychom našli ve vzhledu místnosti, nábytku a celkovém dispozičním uspořádání. Co se čistě vzhledu týká, tak pokoji chyběl šmrnc, mužské barvy a styl. Vyloženě problém byla v pokoji elektroinstalace, měl jen jeden vypínač na stropní světlo, za nábytkem plno prodlužovaček, vzhledem k jeho handicapu je to dost nepohodlné.
Za to ve vstupní chodbě maminky Hanky, tam bylo špatně snad úplně všechno . Koberec na podlaze, tmavý ořechový dekor skříní, skoro každé dveře do dalších pokojů jiné, výmalba, slabé osvětlení – toto byl od začátku vizuální větší oříšek .
Styl této proměny byl jasný od začátku: pro Honzu chlapský moderní interiér, který říká „tady žije chlap“ a pro Hanku a vlastně i oba: příjemnou, světlou, vřelou a útulnou chodbu.
Proto má Honza ve svém pokoji barvy černé, šedé, bílé a jako zásadní dřevo zbroušené OSB desky na stůl a stolky u sedačky. Uvnitř vestavné stěny se schovávají šatní skříně, knihovna, vestavné rádio – ovládané na dálku či smartphonem a dále také vestavná lednice. TV má zavěšenou na nábytkové zdi, za kterou vedou potřebné kabely. Pod stolkem je šuplíkový kontejner a otevřené poličky na elektro přístroje, které Honza používá. Úchyty skříní jsme zvolili v bílé kůži.
Oba pokoje jsme sjednotili stejnou podlahou a to vynilovou v dekoru přírodního dubu. Ostatně tuto podlahu jsme volili s ohledem vozíčku Honzi. K podlaze jsme zkombinovali dubové dveře s černými klikami, jen Honza má dveře bílé, aby bylo na 1.pohled vidět, že jeho pokoj je samostatná jednotka v rámci jejich společného bytu – o to vlastně v této proměně šlo – vytvořit Honzovi samostatné, dospělejší bydlení a dopřát mu více soukromí, které ve svém věku již potřebuje a jeho máma to do našeho zásahu asi nechtěla vidět a znát.